Teplice nad Bečvou

Funkcionalismus a dekorativismus 1. poloviny 20. let 20. století.
Areál lázní tvoří několik architektonicky cenných budov. Mezi nejcennější patří funkcionalistické stavby, které navrhovali přední čeští architekti. Dominantou lázní je funkcionalistický lázeňský dům Bečva od architekta Karla Kotase, chráněný jako kulturní památka.
Cennou stavbou je lázeňský dům Praha, který byl realizován v letech 1931 až 1932 podle projektu Aloise Jambora. Pětipodlažní volně stojící stavba má nezvykle zaoblený půdorys, plochou střechu a rozsáhlé terasy.
Dalšími památkově chráněnými objekty jsou: lázeňský dům Slovenka (1925, projekt J. Svoboda, dekorativismus), dům Morava (1022-1924, projekt Jan Rubý, dekorativismus).
Architektonicky cenné jsou nejen lázeňské budovy a kolonáda (Oskar a Elly Olárovi, realizace 1947), ale také pitné pavilony. Příkladem je Kropáčův neoklasicistní pavilon z roku 1925, Gallašův pavilon dokončený v roce 1939 podle projektu Karla Kotase, Jurikův pavilon z roku 1970 navrhla Irena Čehovská nebo Janáčkův pavilon realizovaný v roce 1996 podle projektu Tomáše Kočnara a Petera Nagyho.
V areálu lázní patří mezi cenné i soukromé vily, památkově chráněné jsou Vila Ladislava Říhovského (slohově čistá funkcionalistická vila z let 1933–1934, projekt: Oskar a Ella Olárovi), Vila Oskara Lea Sterna (příklad funkcionalistické obytné stavby, spojené s kultivovaně upraveným přírodním prostředím, realizace 1938-1939, projekt: Karel Caivas).

První zmínky o lázních pocházejí z roku 1520, kdy se zde léčil majitel panství Vilém z Pernštejna, který byl sužován dnou. Základy zdejšího lázeňství položil v roce 1553 majitel hranického panství Jan Kropáč z Nevědomí, který při hledání ložisek železné rudy objevil minerální prameny. Další rozvoj lázní pak zastavila třicetiletá válka. Opětovně byly lázně zprovozněny v roce 1815 díky Františku Josefu z Dietrichsteina. Novodobý rozvoj lázní nastal za první republiky, kdy začala vznikat nová sanatoria, v roce 1922 Ozdravovna pro muže a ženy – dnes lázeňský dům Moravan, v roce 1925 nynější dům Slovenka, v roce 1929 budova grandhotelu Klíč, dnes lázeňský dům Janáček. Válečné období proměnilo lázně na vojenský lazaret a byly zabrány německou vojenskou správou a vyhrazeny výlučně Němcům. Areál lázní se začal znovu rozvíjet po roce 1957. V současné době provozuje areál lázní společnost Lázně Teplice nad Bečvou, a.s., která vznikla v roce 1992.

Přírodně krajinářský park sbírkového charakteru s úzkou vazbou na dílčí samostatnou stavební architekturu. Současné sadové úpravy jsou z počátku 30. let 20. století.
Arboretum Střední lesnické školy (3 km od areálu lázní) bylo založeno na přelomu 19. a 20. století. Slouží zejména k výuce žáků všech typů škol a ke všeobecné výchově k ochraně přírody. Na ploše 3 ha zde roste dnes přes 225 druhů dřevin. Součástí areálu je i naučná stezka.

Hydrogeologická jednotka
Flyš v povodí Bečvy (3221)

Typ pramenů
Teplá kyselka (teplota 22 ˚C) typu Ca-HCO₃.
Minerální prameny mají původ v hloubkách 1500 až 2000 metrů, kde se nachází devonské vápence, odkud z podzemních tektonických zlomů a puklin vystupuje směrem k povrchu minerální voda obohacená o CO₂. Srážková voda se vsakuje puklinami až do hloubky 700 metrů a na povrch se dostává v údolí Bečvy.

Jednotlivé prameny

Přírodní atraktivity
Teplé minerální vody se unikátním způsobem podílí na krasových procesech v území Hranického krasu. Krasové území v devonských vápencích má výjimečné postavení díky nejhlubší propasti ve střední Evropě – Hranické propasti a hydrotermálnímu krasu ve Zbrašovských aragonitových jeskyních. Minerální uhličitá kyselka zde vytvořila ojedinělou krasovou výzdobu a ohřívá jeskynní ovzduší celoročně na 14,5 °C a jsou tak nejteplejšími jeskyněmi v ČR se vstupem přímo v areálu lázní.

Zbrašovské aragonitové jeskyně – přímo v Teplicích nad Bečvou jsou unikátní jeskyně, vchod do jeskyní je v těsném sousedství lázní. Jeskyně v devonských vápencích mají unikátní výzdobu tvořenou aragonitem a krásnou krápníkovou výzdobu. Na modelaci jeskyní se podílely minerální vody a nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny plynem oxidem uhličitým, který vytváří v níže položených partiích plynová jezera.  Jeskyně jsou nejteplejšími jeskyněmi v celé České republice s celoroční stálou teplotou 14,5°C. Byly objeveny v roce 1912 a pro veřejnost zpřístupněny od roku 1926. Celková délka jeskynních prostor je 1 435 m a z toho je 375 m zpřístupněno veřejnosti.

Hranická propast – na protilehlém pravém břehu Bečvy je součástí NPR Hůrka u Hranic nejhlubší propast v České republice a pravděpodobně i nejhlubší sladkovodní propast ne světě. První písemná zmínka o Propasti pochází z roku 1580, Jan Amos Komenský ji zaznamenal kartograficky na Mapě Moravy, stala se tak vůbec prvním krasovým jevem u nás zakresleným do mapy. Jedná se o poměrně členitý krasový systém. Celková hloubka propasti je minimálně 473,5 m, z toho 69,5 m tvoří suchá část a spodní část je zatopena jezírkem.  Podle odhadů by propast mohla dosahovat hloubky mezi 800 a 1200 m. Propast má elipsovitý tvar a v nejdelším místě je přibližně 110 metrů a šířka v nejširším místě asi 50 metrů. Hranická propast je nejvýznamnějším povrchovým tvarem Hranického krasu.