Jeseník

V areálu Priessnitzových léčebných lázní se nachází 11 lázeňských domů a množství dalších budov, které jsou spjaty s provozem lázní. Architektonicky náleží od moderního historicismu (sanatorium Priessnitz ve stylu neobarokním) až po moderní budovy z konce éry socialismu. Jedná se o soubor staveb, které vznikaly od 30. let 19. století do konce 20. století. Zvláštní hodnotu má sanatorium Priessnitz vystavěné L. Bauerem, žákem Wagnera (v letech 1908-1910 a dostavba 1928-1929). Stavba je postavena v duchu moderního historismu, je zde patrná inspirace barokními zámky (krátká boční křídla, široký vstupní rizalit, valbová střecha). Polohou na jihozápadním svahu vrchu Pekelník (765 m n.m.) poskytuje nádherný výhled na horské hřbety Jeseníků, proto Bauer koncipoval sanatorium tak, aby žádnému z pokojů tento výhled nebyl upřen. Ke každému pokoji náleží navíc balkon, který podporuje pobyt pacientů na čerstvém vzduchu.

Památkově chráněným objektem v areálu lázní je Francouzský památník.

Historie lázní je nerozlučně spjata se jménem léčitele, místního rodáka Vincenze Priessnitze, který v osadě Gräfenberk nad dnešním Jeseníkem (dříve Frývaldov) v roce 1822 položil základy prvního moderního vodoléčebného ústavu na světě. Začínal ve skromných podmínkách ve svém rodinném domě, který si postupně přestavil na soukromé lázně, a i přes zákaz úřadů léčil. Musel překonat mnoho úskalí, ale svoji léčitelskou prestiž obhájil a rok 1837 se uvádí jako datum oficiálního vzniku vodoléčebných lázní. Zdejší studená voda se užívala nejenom k pitným kůrám, ale také k důkladnému omývání. Součástí byla i takzvaná ergoterapie, léčba jednoduchými pracovními úkony, procházky po okolí v lehkém oděvu, studené lázně, chůze na boso v ranní rose, prostá strava, pravidelný režim a naprostá absence všech rušivých vlivů. V polovině 19. století české lázeňství prožívalo svůj zlatý věk a Priessnitzovy lázně patřily ke světové špičce. Na Gräfenberk přijížděli hosté z Vídně, Paříže, Berlína, Londýna, i ze zámoří, mezi návštěvníky byly hojně zastoupeny i nejvyšší společenské vrstvy. V roce 1838 se zde léčilo rekordních 1800 hostů, jednalo se doslova o světoznámé místo. Jedinečný ráz lázní, obklopených lesy, prameny a krásnou přírodou Jeseníků a Rychlebských hor, zůstává dodnes jednou z hlavních předností lázní.

Balneopark.
Přírodní solárium na Jižním svahu (autor Jan Šimek).

Vincenz Priessnitz (1799-1851) – uznávaný léčitel, který byl v roce 1846 vyznamenán císařskou Velkou zlatou občanskou medailí I. třídy. Podle jeho vzoru vznikaly vodoléčebné ústavy po celé Evropě, ještě za Priessnitzova života vyšlo na dvě stě knih a brožur věnovaných jeho vodoléčebné metodě.

Josef Schindler (1814-1890)

Josef Reinhold (1885-1947)

Hydrogeologická jednotka
Krystalinikum severní části východních Sudet (6431)

Typ pramenů
Prosté studené vody, slabě mineralizované typu Ca HCO3

Prostá podzemní voda v minulosti vyvěrala v přibližně 50 upravených pramenních vývěrech na svazích Studničního vrchu (992 m n. m.), Medvědího kamene (907 m n. m.) a Jehlanu (878 m n. m.) v Rychlebských horách a ve 20 pramenech na úbočích Křížového vrchu (666 m n. m.) a Zlatého Chlumu (891 m n. m.) již náležejících ke Zlatohorské vrchovině. Pramenní pomníčky, často umělecky i historicky cenné, vytvářejí v bezprostředním okolí lázeňského areálu unikátní soubor staveb, které svou četnosti nemají v České republice obdoby. K zachycení pramenních vývěrů a stavbě pomníčků byl využíván především místní materiál stavební materiál (krystalické vápence, slezská žula, kvarcity). Mnozí význační lázeňští hosté pokládali za čest, když mohli zachyceni pramene financovat, případně svůj dík za úspěšnou léčbu vyjadřovali i stavbou pomníků nad pramenním vývěrem (např. prameny Český, Polský, Francouzský, Slovenský, Rumunský aj.). Podle genetického typu možno označit většinu pramenů za suťové prameny kombinované s prameny puklinovými. V 90. letech 20. století byla zahájena obnova pramenů, bylo také opraveno a obnoveno mnoho pramenných pomníčků, jsou začleněny do sítě vycházkových tras propojených s lázeňským areálem, V roce 2018 vznikla tzv. Rada pramenů, která má za úkol sjednocení jednotlivých činností dobrovolníků, ale i majitelů pozemků a vytvoření dlouhodobé vize a především udržitelnosti s ohledem na údržbu pramenů a okolních stezek a případnou výstavbu nových prvků.

Balneopark Vincenze Priessnitze vznikl v roce 2010 (nositel projektu: nezisková organizace Společnost Vincenze Priessnitze, z.s., která je klíčovým hybatelem aktivit popularizujících Priessnitzův odkaz). Balneopark  je koncipovaný jako stezka vodní zahradou, jedná se o jedinečné dílo zahradní architektury a tvory krajiny s jednotlivými zastaveními, která začíná u informačního centra za hlavní lázeňskou budovou Priessnitz. Je ukázkou jedinečného spojení odkazu zakladatele moderní vodoléčby Priessnitze a odpočinku v horském prostředí, a rozvíjí jeho světově proslulou filozofii léčby vodou, sluncem a pohybem. V balneoparku lze vyzkoušet Priessnitzovy přírodní lázně horních a dolních končetin: koupel nohou s akupresurou, Priessnitzovu lavičku, střiky, přírodní sprchu se studenou pramenitou vodou či terasy pro odpočinek i cvičení. Ve větším bazénku se 60 cm vody se chodí s nohama ponořenýma do půli stehen čapím pochodem a kádě na zvýšeném podstavci zase slouží pro koupele rukou. Priessnitzova léčba napomáhá snížení vysokého krevního tlaku, posílení imunitního systému, vymizení alergických projevů nebo léčbě bolesti hlavy.

„Léčebný účinek nemá chlad jako takový, ale teplo, které je studenou vodou následně vyvoláno.“ (Vincenz Priessnitz)