Karlova Studánka

Dřevěné podhorské stavitelství a antikizující klasicismus z období výstavby mezi lety 1780–1931.
Výstavba lázeňských budov probíhala od roku 1780 do roku 1931, za řízení velmistrů Řádu německých rytířů. Největší rozkvět lázeňství je datován do období let 1930 až 1940. Mezi nejvýznamnější zde působící stavitele patřil architekt Anton Onderka, od roku 1827 podílel na všech významných stavbách v lázních. Hlavní lázeňská budova, dříve Lázeňský hotel, byla stavba stavěna v době hospodářské krize v letech 1928 – 1931 podle projektu vídeňského architekta Antona Köstlera. Jde o stavbu na svou dobu velmi moderní a velkorysou, pro kterou se po válce vžil název Libuše.
Vila Eugen (kulturní památka) – dle projektu Franze Kachlera zděné kvádrované přízemí a nad ním je roubené patro s balkony.
Slezský dům (dříve Lotrinský) – dal postavit poslední Habsburk na postu velmistra Řádu německých rytířů arcivévoda Evžen Rakouský.
Kaple sv. Huberta, barokní, dřevěná, osmiboká sakrální stavba, představuje sálovou plochostropou deštěnou architekturu. Je na kamenné podezdívce. Má kopulovitou šindelovou střechu s věží cibulovitého tvaru, zvonicí a křížem Řádu německých rytířů.
Hudební pavilon – unikátní dřevěná stavba byla postavena dle projektu architekta Antonína Onderky v letech 1836 – 37 jako tzv. Lázeňský salón. Budova, která od prvopočátku sloužila jako hudební a divadelní sál, je dochována v téměř původním stavu. Vstupní, zaoblená, část je doplněna Bílými toskánskými sloupy. Dochován je i jeden ze tří dřevěných lustrů, které navrhl Erich Hurden z vídeňské Akademie umění

První zmínky o léčivých pramenech pochází z počátku 18. století a počátky lázeňské léčby se datují rokem 1875. Poprvé byla minerální voda prozkoumána chemickými rozbory v r. 1780 na žádost velmistra rádu německých rytířů Františka Maxmiliána, po kterém byl také první pramen pojmenován. U tohoto pramene byl v r. 1785 vybudován první lázeňský dům. V r. 1803 bylo lázeňské místo pojmenováno podle arcivévody Karla Ludvíka, vnuka Marie Terezie, Karlova Studánka. Dnešní prameny Vladimír a Petr byly vyhloubeny v 60. letech 20. století.

Lázně Karlova Studánka jsou situovány v údolí Bílé Opavy a od počátku bylo bezprostřední okolí lázeňských budov krajinářsky upravováno. Současný lázeňský park vychází z projektu prof. Ivara Otruby z roku 1961, který navrhl úpravu sadové a travnaté zeleně. Součástí parku je i geologická expozice.

Maxmilián II. – velmistr Řádu německých rytířů Maxmilián II. nechal v roce 1780 opravit zdejší prameny a později postavit dřevěnou budovu, která fungovala jako lázně a nabízela procedury týkající se právě horského podnebí a první vanové koupele ve vodě získané z pramenů, je tak zakladatelem lázeňského využití pramenů v Karlově Studánce.

Ivar Otruba – profesor krajinářské architektury, je autorem návrhů krajinářských staveb v ČR i v zahraničí, navrhl mimo jiné krajinářskou úpravu lázeňského parku v Karlově Studánce.

Hydrogeologická jednotka
Krystalinikum severní části východních Sudet (6431)

Typ pramenů
Uhličité, hydrogenuhličitanové, vápenato-hořečnaté, slabě mineralizované, železnaté, studené, hypotonické minerální vody.

Jednotlivé prameny